2. den aneb A kdy už tam budem?

Datum: 29. 4. 2012

Tady je tak krásně!

Rána prvního dne bývají krutá. Děti nejsou unavené, těší se na první den a mají škodolibou radost, že nás už tak kolem šesté prvně vytočí. A to se jim nepovedlo. Anebo spíše nám se povedlo je včera utahat na odpolední vycházce a dorazit večerní diskotékou.

Takže určité jedince jsme museli z postele nejprve lákat a posléze vytáhnout. Což asi znáte z domova. A když odcházeli na snídani dva deváťáci D.Č. a J.J. v pyžamu, bylo jasné, že večerka musí být dříve. Takže pravidlo dnešního dne: utahat a včas uspat.

Hrad Tolštejn nás přivítal velmi silnými větry, na což jsme však byli po včerejší čočkové polévce už zvyklí. Nikdo nebyl odfouknut, dopolední túra nás utvrdila v tom, že zřícenina je pěkná, cesty jsou suché, místy mokré, lepenka na noze B.H. špatně drží, a to i po pátém přelepení, R.M. je enormě upovídaný a na Tolštejně mají dobré nanuky.

Odpoledne jsme zahájili pod poněkud úchylným dozorem pana průvodce v místní štole. Ano, to není překlep, je to skutečně slovo štole a ne škole. Jeho úchylnost spočívala ve vilných pohledech na hruď nejmenované pedagožky, což mi nebylo příjemné, a v jeho pohádkách týkajících se BOZ při pobytu ve štole. Stříbrnou ani měděnou žílu jsme neobjevili, a tak jsme šli utopit žal do zmrzliny.

Den jsme završili výstupem na Křížovou horu, v jehož průběhu chtěli někteří žáci na hoře buď bivakovat, nebo padnout. Po večeři všichni zázračně ožili a poletovali, poskakovali, hopsali, lítali, padali, kopali, odpočívali a běhali na hřišti, které sice k chatě nepatří, ale bylo nám propůjčeno. Když teď dopisuji náš "deník", zjišťuji, že jsme toho dnes zažili docela dost.

Děti jsou zalezlé v pokojích, spí, nebo předstírají, že spí, ale v každém případě je v chatě klid, ticho a mír. Kéž by nám to vydrželo alespoň do 7.00!



« ŠvP Jiřetín pod Jedlovou