Ozdravný pobyt - den třetí

Datum: 25. 4. 2016

Jupííí, dnes máme celodeňák!!! Všichni se těšíme!!! Sněžka, meta všech krkonošských turistů, nás na dálku volá, vábí, přitahuje...a my jako mušky se slétáme k ní, abychom se svým prvovýstupem severozápadní stěnou zapsali do historie tohoto velikána a národní pýchy. Pardón, této "velikánky", nutný rod ženský... Skutečnost? Budíček, snídaně (opět výborné houstičky vytvořené přímo zde a přímo pro nás), a pak už "jen" kontrola vybavení a jdeme na to!!! Vybavení? No, hlavně obutí... Všechny radiátory - v pokojích, na chodbách, v umývárnách, na záchodech jsou v neustálém obležení nekonečných řad bot... Ty jsou mokré buď kvůli nešťastným náhodám (hlavně šlápnutí vedle cestičky, ale vůbec sníh kolem nás), nebo proto, že se hodí spíš do tělocvičny, či na hřiště, protože jsou látkové. A proto děkujeme všem rodičům, kteří zabalili svým potomkům s sebou boty pevné, zimní, vhodné na chození po horách jak na suchu, tak ve sněhu, a to i navzdory tomu, že se jim do kufru nevejde mobil i s nabíječkou nebo tablet. Další poděkování patří těm rodičům, kteří svým ratolestem zabalili čepice, šály a rukavice a zimní bundy i přes to, že je duben, či že je už uklidili do horních polic skříní, aby byly po ruce příští rok. Děkujeme Vám, děkujeme Vám. Vaše děti jsou v teple, nenastydnou a neprovlhnou.

Takže je zkontrolováno vše na cestu a jdem! Velké děti v první linii směr Výrovka, Luční bouda a Sněžka, malé za nimi v závěsu. Na Výrovce focení. Na Luční boudě čaj a čůrání. Pod Sněžkou velkými dětmi a učiteli zjištěno, že vyjít nahoru na horu by bylo velmi riskantní a dolů ještě více. Kameny klouzavé, omrzlé, cesta po nich velmi nevyzpytatelná. Takže ne. Ale okolí a úpatí hory prozkoumáno, prohléduto a profoceno. A cestou koulování, házení do sněhu, brodění se sněhem, padání, strkání se, no prostě báječné sněhové dubnové radovánky... "Severní vítr byl sice krutý", ale naše nadšení překonalo souvislou sněhovou pokrývku, a i když "severní pól nebyl dobyt", radosti ve sněhu bylo spoustu. Malé děti došly na Luční boudu, daly si čaj, někdo i koláč, prohlédly si boudu, usušily boty a vyrazily zpět. Chumelenici jsme zažili sotva pětkrát, mezitím sluníčko. Viděli jsme zaseklou sněhovou frézu, která už nejela, chodili sněhem i blátem. Co více si přát? Snad jen večerní přednášku o zdravovědě, kde se, bohužel, probíraly jen omrzliny, zlomeniny a integrovaný záchranný systém. Nic pikantního...

Všichni v pořádku. Ztracení spáči nalezeni pod postelí, fréza přelezena, boty se suší.

Na shledanou zítra...

 



« Ozdravný pobyt žáků základní školy "Za tajemstvím pána hor"